Nakladatelství: Bärenreiter Praha
Druh publikace: partitura
Obsazení: smyčcový orchestr
housle I. II., viola, violoncello, kontrabas
Jazyk publikace: cz./eng./ger.
Rozsah/Formát: XII, 61 str. - 31,0 x 24,3 cm
Vazba: Šitá vazba v měkkých deskách (V4)
Hmotnost: 334 g
BÄRENREITER URTEXT
Editor Robin Tait
- poprvé publikován Dvořákův původní koncept
- dosud neznámé takty (skladatelem v autografu vyškrtnuté) nyní vřazeny do partitury i partů jako Vi-de pasáže
- velké množství korektur v artikulaci a dynamice
- podrobná trojjazyčná předmluva (česky/anglicky/německy) Kateřiny Nové, vedoucí Muzea Antonína Dvořáka, a kritická zpráva od editora v angličtině
- moderní tisk a zvětšený formát orchestrálních partů (25,5 x 32,5 cm)
Jedno ze stěžejních děl orchestrálních repertoáru, pětivětá Serenáda E dur op. 22 pro smyčcový orchestr, nyní vychází po více než 60 letech v nové podobě. Renomovaný britský muzikolog Robin Tait ve své moderní a prakticky orientované vědecko-kritické edici zohledňuje vůbec poprvé všechny dostupné prameny. Serenáda vyšla poprvé tiskem u berlínského nakladatele Bote & Bock v roce 1879, obsahovala však řadu nekonzistentností, patrně v důsledku spíše zběžné a rychlé ediční přípravy. Ze stejného vydání vycházela i pozdější kritická edice Otakara Šourka z roku 1955.
Těsně před prvním vydáním partitury byly s největší pravděpodobností na popud nakladatele učiněny dva zásadní škrty ve třetí (34 taktů) a páté (79 taktů) větě. Nové vydání integruje tyto pasáže do partitury i partů a poprvé tak prezentuje Dvořákův původní koncept v ucelené podobě. Důležitý a dříve nikdy nezohledněný pramen představuje Dvořákem vlastněná partitura Bote & Bock, do níž autor vlastnoručně přidával dynamické značení. Hlavním pramenem avšak zůstává autograf, podpořený v některých detailech skladatelovou vlastní úpravou pro čtyřruční klavír.
Minimální množství orch. partů k objední: 3-3-2-2-1
Obsah:
Dvořák Antonín: I. Moderato
Dvořák Antonín: II. Tempo di valse
Dvořák Antonín: III. Scherzo. Vivace
Dvořák Antonín: IV. Larghetto
Dvořák Antonín: V. Finale. Allegro vivace
