Smetana Bedřich

2. 3. 1824 Litomyšl – 12. 5. 1884 Praha

Vysoce ctěný příteli, i při těžké zkoušce svého tělesného utrpení si zachovejte vznešené vnitřní uspokojení, že jste ke cti české země vykonal významnou uměleckou práci. Jméno Bedřich Smetana zůstane ve své vlasti trvale zapsáno. Zaručují to nezvratně Vaše díla.

Franz Liszt v dopise Bedřichu Smetanovi z 5. 5. 1880, Výmar

ÚVOD

Smetana se stal ještě za svého života vzorovým představitelem české hudby a národní kultury vůbec. Byl umělcem evropského střihu a rozhledu a zároveň bytostným vlastencem. Svou tvorbou a dalšími aktivitami (klavírista, dirigent, pedagog, hudební kritik a organizátor hudebního života), stejně jako vysokými uměleckými nároky a proevropskou orientací vytrvale a programově budoval základy české moderní hudby a profesionálního hudebního života ve své vlasti.

Ve své tvorbě se inspiroval nejsoučasnějšími trendy novoromantické hudby, které propojil se sobě vlastním klasickým hudebním myšlením. Smetanovy skladby vycházejí ze soustředěné motivické práce a promyšlené formální stavby respektující klasické hudební formy, které však dokázal originálním způsobem rozvíjet a inovovat. Smetanův kompoziční odkaz není příliš rozsáhlý. Z osmi dokončených oper se těší celosvětové popularitě zejména Prodaná nevěsta, výjimečná je opera Libuše; skladby orchestrální, komorní a klavírní jsou trvalou součástí mezinárodního repertoáru. Svou nadčasovou hodnotou patří Smetanova stěžejní díla právem do světového kulturního dědictví.

Smetanovo dílo v péči českých nakladatelů

Většina Smetanových skladeb vyšla ještě za jeho života tiskem u různých pražských nakladatelů. Klavírní výtah Prodané nevěsty byl prvním titulem nově založeného nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy a vůbec první českou operou vydanou tiskem (1872). Na svou dobu mimořádný nakladatelský projekt představovalo vydání Mé vlasti (čtyřruční klavírní verze, orchestrální partitury a hlasy) u Františka Augustina Urbánka.

Od konce třicátých let 20. století se začala připravovat kritická edice „Studijního vydání děl Bedřicha Smetany“ a během 2. světové války bylo zahájeno „Souborné vydání klavírního díla Bedřicha Smetany“ (první dva svazky z roku 1944 se ještě v témže roce dočkaly druhého vydání). Oba náročné ediční projekty (Supraphon – Muzeum Bedřicha Smetany) plynule pokračovaly další desetiletí. V kritické edici tak bylo publikováno téměř celé Smetanovo dílo a jen zlomek zůstal po úmrtí hlavních editorů Františka Bartoše (1973) a Hany Séquardtové (1983) nevydán.

Nakladatelství Bärenreiter Praha převzalo štafetu svých pražských předchůdců a pokračuje v editorské péči o Smetanovo dílo na nejvyšší úrovni. Kromě revidovaných vydání zmíněných kritických edic kompletního komorního a klavírního díla, jsme zařadili do našeho nakladatelského programu zcela nová urtextová vydání vybraných orchestrálních a klavírních skladeb, která odpovídají současným badatelským a edičním nárokům a přinášejí dnešním interpretům očekávaný špičkový servis.

ORCHESTR

Smetanovi bylo osmnáct, když se pokusil o první skladby pro orchestr (Menuet B dur a Kvapík bajadér). Přestože v následujících dvou desetiletích dominují v jeho tvorbě skladby pro klavír, řada skic dosvědčuje, že se komponováním pro orchestr neustále zabýval, ale své plány neuskutečnil. Výjimku tvoří Velká předehra D dur op. 4 (Jubel-Ouverture) a Smetanova jediná symfonie s názvem Slavnostní (Triumfální) symfonie E dur z let 1853–54.

Hudební tvorba jako výpověď o mimohudebních prožitcích, myšlenkách a událostech byla Smetanovi bytostně vlastní už od mládí. Proto nepřekvapuje, že jej silně oslovila programní hudba Hectora Berlioze a zejména umělecké názory a symfonické básně Franze Liszta, s nímž udržoval osobní kontakty a který si Smetany velmi vážil. Byl to právě Liszt, který měl zásadní vliv na proměnu Smetanova kompozičního směřování k hudbě programní. První tři symfonické básně napsal Smetana během svého pětiletého pobytu v Göteborgu (1858–61): Richard III., Valdštýnův tábor Hakon Jarl. Kompletní provozovací materiály v kritické edici Františka Bartoše k těmto třem básním, stejně jako ke Smetanovým ranějším skladbám pro orchestr, jsou u nás k dispozici k pronájmu.

k pronájmu (výběr):
Velká předehra D dur op. 4
Slavnostní (Triumfální) symfonie op. 6
Richard III. op. 11
Valdštýnův tábor op. 14
Hakon Jarl op. 16

první vydání (Fr. A. Urbánek, 1880) symfonické básně Tábor pro klavír na čtyři ruce, ilustrace Antonín König (eSbírky, Národní muzeum – České muzeum hudby, CC BY 4.0)
první vydání (Fr. A. Urbánek, 1880) symfonické básně Tábor pro klavír na čtyři ruce, ilustrace Antonín König (eSbírky, Národní muzeum – České muzeum hudby, CC BY 4.0)

K formě symfonické básně se Smetana vrátil až v roce 1874, kdy zkomponoval ve stavu absolutní hluchoty Vyšehrad Vltavu, první dvě části šestidílného cyklu Má vlast, který v roce 1879 uzavřel Blaníkem. Toto ikonické dílo české hudby, jež nemá v dějinách hudby obdoby, se stalo v poslední době mezinárodním hitem a těší nás, že naše nové urtextové vydání Hugha Macdonalda již posloužilo mnoha věhlasným dirigentům a orchestrům. Po 60 letech od poslední kritické edice Mé vlasti (František Bartoš, Studijní vydání děl Bedřicha Smetany) tak mají interpreti nyní k dispozici vydání, které odpovídá současným edičním standardům a provozovací praxi. Jednotlivé básně byly v nové edici Hugha Macdonalda publikovány postupně a v roce 200. výročí Smetanova narození jsme vydali partituru kompletního cyklu v jednom svazku.

Jedinečným a bezprecedentním počinem pražského nakladatelství je faksimile autografu Vltavy, která vyjde v exkluzivním knižním provedení v listopadu 2024 ke 150. výročí vzniku díla a k poctě skladatelových 200. narozenin. Autograf orchestrální partitury bude publikován jako celek vůbec poprvé.

k prodeji:

Má vlast
cyklus symfonických básní
urtext, editor Hugh Macdonald

Vyšehrad
BA 11534 partitura
Vltava
BA 9558 partitura
Šárka
BA 11532 partitura
Z českých luhů a hájů
BA 11533 partitura

NOVINKA
všech 6 částí v jednom svazku
BA 11573 partitura
TP 559 studijní partitura
kompletní provozovací set všech 6 částí k pronájmu

NOVINKA (vyjde v listopadu 2024)
Vltava

partitura – faksimile autografu

V desetiletí, kdy byl Smetana extrémně vytížen různými aktivitami ve veřejném hudebním a společenském životě (1863–1874) a plně se ve své tvorbě soustředil na operu, vznikly pro orchestr jen drobné příležitostné skladby, většinou na přímou objednávku: např. předehry k loutkovým hrám Matěje Kopeckého nebo Pochod ke slavnosti Shakespearově či Slavnostní předehra C dur. Provozovací materiál většiny z nich nabízíme k pronájmu v kritické edici Františka Bartoše, stejně jako Pražský karneval (1883), první část zamýšleného cyklu symfonických básní, která je Smetanovou poslední dokončenou skladbou vůbec.

k pronájmu (výběr):
Doktor Faust předehra k loutkové hře Matěje Kopeckého
Pochod k slavnosti Shakespearově op. 20
Slavnostní předehra C dur
Pražský karneval

…Moje kompozice nepatří do oboru „absolutní hudby“, v níž se konečně s hudebními znaménky a s metronomem dobře vystačí. Jen tyto prostředky pro mé skladby však nestačí. Všecky mé práce vyprýštily z určitých vnitřních nálad mé duše, ty musí úplně znát výkonný hudebník, jenž dílo moje náležitě hráti má, aby i posluchače do stejného duševního naladění přivedl…

Smetanovo vyjádření publikoval ve svých vzpomínkách v časopise Dalibor (VII/1881) Karel Teige

KOMORNÍ HUDBA

Smetanovo jediné klavírní trio a oba smyčcové kvartety patří k jedněm z nejsugestivnějších a obsahově nejhlubších skladeb romantické komorní hudby vůbec. Svým výsostně intimním autobiografickým charakterem mají výjimečné místo i v samotné skladatelově tvorbě.

Poprvé Smetana zvolil komorní nástrojové obsazení k hudebnímu vyjádření osobního prožitku a svého duševního rozpoložení v roce 1855, kdy 6. září zemřela ve čtyřech a půl letech Smetanova prvorozená, mimořádně hudebně nadaná dcera Bedřiška. Svůj žal nad ztrátou milované bytosti vypověděl v klavírním Triu g moll. O dva roky později se k dílu vrátil a podrobil je revizi, podstatně přepracoval zejména 1. větu. V této revidované verzi se trio běžně hraje z osvědčeného kritického vydání Františka Bartoše, které jsme pro jeho kvality vydali v reedici s novou předmluvou Marty Ottlové.

Trio g moll
pro klavír, housle a violoncello
BA 9518 partitura s vloženými hlasy

Ke komorní hudbě se pak Smetana vrátil až po 20 letech, v době poslední dekády svého života, kdy již zcela hluchý vytvořil téměř třetinu celé své tvorby, včetně stěžejních děl. Patří k nim i dvojice smyčcových kvartetů, které jsou považovány vedle kvartetů Janáčkových za nejzávažnější skladby tohoto druhu v české komorní hudbě.

Autobiografický ráz Smyčcového kvartetu č. 1 e moll „Z mého života“ (1876) je zřejmý již z podtitulu, ale i z několika Smetanových komentářů k programu díla: „Chtěl jsem totiž si vyobrazit v tónech běh svého života… Toť as byl účel této skladby, která jest takřka jen soukromá, a proto úmyslně psána pro 4 nástroje, které jakožto v přátelském úzkém kruhu mají o tom hovořiti mezi sebou, co mě tak významně hněte…“

Také Smyčcový kvartet č. 2 d moll lze vnímat jako Smetanovu silnou osobní výpověď, byť nevyjádřenou tak explicitně a programově jako u prvního kvartetu. Je odrazem skladatelova psychického stavu v samém závěru života, kdy toto dílo komponoval již pod sílícími nápory choroby pomalu a s obtížemi (1882–83). Svou kompoziční nekonvenčností předjímá Smyčcový kvartet č. 2 skladatelské směry 20. století.

Oba Smetanovy kvartety jsou u nás k dispozici (studijní partitura a hlasy) v reedici Bartošova kritického vydání (Studijní vydání děl Bedřicha Smetany) s novými předmluvami Marty Ottlové.

Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“
BA 9516 hlasy
TP 516 studijní partitura

Smyčcový kvartet č. 2 d moll
BA 9517 hlasy
TP 517 studijní partitura

Trojici mistrovských komorních děl doplňují dvě idylicky laděná dueta pro housle a klavír Z domoviny , která jsou někdy označována za komorní pendant symfonické básně Z českých luhů a hájů a kterými v roce 1880 Smetana svou komorní tvorbu definitivně uzavřel. Hráčsky i posluchačsky oblíbená dueta nabízíme v revidovaném vydání kritické edice Františka Bartoše, s novou předmluvou Marty Ottlové a revizí houslového partu od Ivana Štrause, včetně praxí prověřených prstokladů a smyků.

Z domoviny
Dvě dueta pro housle a klavír
BA 9526 partitura s vloženým hlasem

Polka fis moll z Českých tanců
Polka fis moll z Českých tanců

… nerad bych měnil titul polek za všeobecný název: „Tance“! Můj titul: „Polky“ je důležitý, neb moje snaha jde k tomu cíli, idealizovat specielně „polku“, tak jako svého času to učinil Chopin s mazurkou. ... Prosím, aby se titul „Polky“ ponechal.

Ze Smetanova dopisu nakladateli Fr. A. Urbánkovi v Praze, 2. 3. 1879

SÓLOVÝ KLAVÍR

Skladby pro sólový klavír tvoří nejpočetnější část Smetanova kompozičního odkazu. Sám vynikající koncertní pianista měl k tomuto nástroji velmi blízko od mládí, klavír byl jeho nejdůvěrnějším vyjadřovacím prostředkem a po kompoziční stránce jej nejlépe ovládal.

Ve 40. a 50. letech výrazně převažují ve Smetanově tvorbě skladby pro klavír. Avšak po návratu ze švédského pobytu zpět do Prahy Smetana klavírní dílo ve svých 38 letech dočasně uzavřel koncertní etudou Na břehu mořském – Vzpomínka (1861) a Fantazií na české národní písně (1862), a to na dlouhých třináct let, během kterých se plně věnoval opeře a veřejnému kulturnímu a společenskému životu. Ke klavíru se vrátil až ve svém vrcholném tvůrčím období po ohluchnutí (1874–1884) dvěma nejvýznamnějšími cykly Rêves (Sny) a Českými tanci.

Stylově vycházel Smetana v klavírních skladbách 40. a 50. let ze svých vzorů Chopina, Schumanna, Mendelssohna a Liszta. Komponoval všeobecně oblíbené drobné romantické útvary, tzv. charakteristické kusy a lístky do památníku, kde dokázal na malých plochách vyjádřit konkrétní nálady, dojmy a prožitky.
 

Druhou významnou skupinu Smetanových klavírních skladeb představují dobové společenské tance a z nich zejména polka, která mu byla nejbližší. Po raných, tanečně pojatých polkách ze studentských let se postupně dopracovával ke stále větší míře jejich stylizace po vzoru Chopinových mazurek. Vrcholem Smetanovy klavírní tvorby je dvouřadý cyklus České tance: zatímco v první řadě završil k dokonalosti proměnu polky v koncertní útvar idealizovaného tance, ve druhé řadě se zaměřil na koncertní stylizaci dalších českých tanců.

Nakladatelství Bärereiter Praha splatilo dluh skladbám, jejichž vydání se nestihlo dokončit v rámci projektu Souborného vydání klavírního díla Bedřicha Smetany. Poprvé tak vyšly v kritické urtextové edici jak České tance (editor Jan Novotný), tak cyklus šesti charakteristických skladeb Rêves (Sny), který editorsky připravila Jarmila Gabrielová. Tato renomovaná muzikoložka je rovněž podepsaná pod novým urtextovým vydáním virtuózní skladby Macbeth. Toto kritické vydání vychází z jediného dochovaného pramene – Smetanovy skici tužkou a oproti předchozí edici Hany Séquardtové se ještě více přibližuje původní podobě Smetanova nedopracovaného notového zápisu této skladby.

V našem nakladatelství je tak nyní k dostání kompletní Smetanovo klavírní dílo v kvalitních urtextových vydáních, která ocení nejen profesionální klavíristé, ale také studenti uměleckých škol. Pro ty, kteří ještě nedosáhli nejvyšší úrovně klavírní hry, jsme připravili v letošním roce 200. výročí Smetanova narození speciální album Snadné klavírní skladby a tance, obsahující ze Smetanovy rozsáhlé klavírní tvorby pestrý výběr jednodušších skladeb.

nová urtextová vydání:

Macbeth
BA 11537
Rêves / Sny
BA 9529
České tance (obě řady)
BA 9507

urtextová vydání vycházející z osvědčeného souborného vydání klavírního díla:

Na břehu mořském / Koncertní etuda C dur / Fantasie na české národní písně
BA 9519
Lístky do památníku
BA 9525
Rané klavírní skladby
BA 9527

Polky
BA 9506
svazek obsahuje:
Tři salonní polky op. 7
Tři poetické polky op. 8
Vzpomínka na Čechy ve formě polek op. 12, op. 13
polky z let padesátých
Všechny polky tohoto svazku jsou k dispozici také v elektronické podobě jako e-noty ke stažení (pdf) buď jednotlivě, nebo v kompletu.

NOVINKA (vyjde v květnu 2024)
Snadné klavírní skladby a tance
BA 11578

Polka fis moll z Českých tanců
Polka fis moll z Českých tanců

„Prodaná nevěsta“ – pánové – jest vlastně jen hračka. Já jsem ji skládal ne ze ctižádostivosti, nýbrž ze vzdoru, poněvadž se mi po „Braniborech“ vyčítalo, že jsem wagnerián a že bych ani v národním lehčím slohu nic nedovedl. Tu jsem hned běžel k Sabinovi, aby mi udělal libreto, a napsal jsem „Prodanou nevěstu“ dle tehdejšího mého zdání tak, že se jí ani Offenbach nevyrovnal…

Ze Smetanovy řeči na banketu u příležitosti 100. představení Prodané nevěsty (5. května 1882)

OPERA a SBORY

V letech 1863 až 1874 byl Smetana jednou z nejvýraznějších osobností pražské kulturní a společenské scény. Jeho mnohočetná angažmá ve veřejném hudebním životě a s tím spojené pracovní vytížení se zásadně promítly i do jeho tvorby, jak žánrovou orientací, tak kvantitou. Klavírní a komorní hudbě se v tomto období nevěnoval vůbec, napsal několik sborů a příležitostných skladeb pro orchestr. Svou tvůrčí kapacitu nasměroval k opeře a k naplnění své vize o vytvoření české národní opery.

Po první opeře Braniboři v Čechách (1862–63) se rozhodl pro žánr komické opery. Na libreto Karla Sabiny vznikla Prodaná nevěsta (1863–66, rev. 1868–70), dodnes celosvětově jedna z nejhranějších českých oper vůbec. Premiéry obou oper měly úspěch, který významně přispěl ke Smetanovu jmenování prvním kapelníkem české opery, v jejímž čele stál osm let až do roku 1874, kdy jej ztráta sluchu vyřadila z veřejného působení.

Naše nakladatelství má ve svém půjčovním katalogu kompletní notový materiál k uvádění Prodané nevěsty v kritické edici Františka Bartoše (Studijní vydání děl Bedřicha Smetany). Provozovací set vyšel nově v reedici v roce 2011, zpěvní text je dvojjazyčný (česky a německy), klavírní výtah (též prodejní) obsahuje novou předmluvu Marty Ottlové. Klavírní výtah opery pořídil sám Smetana, ale předehra ve skladatelově původní úpravě pro klavír na 4 ruce je v této Bartošově edici nahrazena dvouruční verzí Smetanova současníka Jindřicha Kàana z Albéstů.

Ema Destinnová jako Mařenka v Prodané nevěstě, foto J. F. Langhans, Praha, cca 1908–1909 (eSbírky, Národní muzeum – České muzeum hudby, CC BY 4.0)
Ema Destinnová jako Mařenka v Prodané nevěstě, foto J. F. Langhans, Praha, cca 1908–1909 (eSbírky, Národní muzeum – České muzeum hudby, CC BY 4.0)

Bedřich Smetana je autorem celkem osmi dokončených oper. Po Prodané nevěstě následovaly Dalibor, Libuše a Dvě vdovy. V posledním, mimořádně kompozičně plodném desetiletí svého života doplnil operní řadu o další tři mistrovská díla – Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu. Kromě jevištních inscenací žijí samostatným koncertním životem předehry ke čtyřem, níže uvedeným operám.

Prodaná nevěsta
komická zpěvohra o třech jednáních, libreto Karel Sabina
zpěvní text česky/německy

BA 9534-90 - klavírní výtah (Bedřich Smetana)
kompletní provozovací materiál k pronájmu

provozovací materiál k pronájmu:
Libuše, předehra k opeře
Hubička, předehra k opeře
Tajemství, předehra k opeře

V souvislosti s činností sbormistra v pražském pěveckém spolku Hlahol se začal Smetana od šedesátých let soustavněji zabývat sborovou tvorbou. Komponoval hlavně mužské sbory na vlastenecké náměty, v roce 1868 vznikla slavná kantáta Česká píseň pro smíšený sbor s průvodem klavíru, kterou o deset let později upravil do konečné podoby s orchestrem. V závěru života, na vrcholu svých tvůrčích sil, napsal kromě jiných sborů (opět zejména mužských) také českému publiku důvěrně známé tříhlasé ženské sbory a cappella Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky a Za hory slunce zapadá (1878), které jsou jedinými Smetanovými sborovými skladbami pro ženské hlasy. Uvedené sborové skladby jsou k dispozici v kritické edici Františka Bartoše.

Česká píseň
kantáta pro smíšený sbor a orchestr
zpěvní text česky nebo německy (Jan z Hvězdy)
H 7402 klavírní výtah Karel Šolc (zpěvní text v češtině)
provozovací materiál k orchestrální verzi k pronájmu
H 7402n klavírní výtah Karel Šolc (zpěvní text v němčině)

Ženské sbory a cappella
Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky, Za hory slunce zapadá
zpěvní text v češtině (Bedřich Peška, Josef Václav Sládek)
H 7811